Jiří Anderle (*1936)

Konec starých zlatých časů - obrazy 2001
aktuální výstava v Galerii Anderle

• Datum konání: od 10.02.2013 10:00 do 17.02.2013 18:00
• Místo konání: Galerie Anderle, Pelléova 10, Praha 6-Bubeneč
• Pořadatel: Galerie Anderle, Pelléova 10, Praha 6-Bubeneč
• Příloha:
  [ JPG • 34kB • 336×448 (8bit 3ch) ]
• Katastrální území: Bubeneč
• Další informace: http://www.galerieanderle.cz
• Kontakt:

  Mgda Urbanová
  Galerie Anderle
  Pelléova vila
  Pelléova 10
  160 00 Praha 6
  tel.:  +420 224 326 189
  mobil:  +420 773 577 668

JIŘÍ ANDERLE (*1936)
Konec starých zlatých časů
Za nostalgickým povzdechem Konec starých zlatých časů (2001) vidíme jeden významný proud současného umění, kterého se již dříve několikrát dotkl ve svých obrazech a grafických listech i Jiří Anderle. Nejde o nic méně významného, než o zdánlivě samozřejmé a prosté konstatování, že součástí dnešního umění mohou být i prosté lidské city, naděje, touhy, zklamání a bolesti, tak jak je přináší každodenní život. Tento proud reaguje na extrémně spekulativní intelektualismus často převažující části umělecké produkce, která se za větší míru laskavého obdivu či dojetí často stydí a nahrazuje nedostatek citovosti agresivní ironií. Proud, o němž je řeč, je si dobře vědom toho – a je to i případ cyklu Konec starých zlatých časů, že moderní umění leccos lidsky podstatného odsunulo na okraj zájmu a ponechalo to na pospas banálním populistickým uměleckým klišé komerčního kýče. O tom, jak opomíjené hodnoty opět přivlastnit vážnému umění mluví nejen Anderlův vystavený cyklus, ale i programy řady umělců, zahraničních i domácích, kteří se tohoto úkolu podjali s nesporným rizikem, že sami sklouznou do stojatých vod laciného sentimentu. O kýči bylo již napsáno mnoho slov. O tom, jak podbízivě si volí náměty a jak je bezproblémově, především líbivě interpretuje, jak snadno, bez zvláštních nároků na pokrok umění dosahuje zájmu širšího publika. A přece nelze popřít, že cílem umění by alespoň mělo být zasáhnout co nejširší vrstvy obyvatel, svým způsobem jim dokonce vycházet vstříc. Proto se v posledních desetiletích setkáváme s uměním, které se různě – někdy více, jindy méně kriticky, obrací o pomoc právě ke kýči a již si vysloužilo i specifický název umělecké kritiky: kýč-art. Míněno ovšem pozitivně, snad dokonce ve smyslu charakteristického zrcadla analyzujícího nejeden rys dnešní konzumní společnosti bez hlubšího smyslu a opravdu důvěryhodných ideálů. Výsledkem je jak dobově opodstatněná kritika, tak romantická nostalgie, i když by se zdálo, že obojí nelze spojit. Ale od toho je tu právě umění. Jiří Anderle nás ve svém cyklu neváhá dojmout a také se nevyhýbá sladkým a citově jímavým námětům a motivům. Ve svém celku a v logice malířovy tvorby jde však o čin, který souzní s jedním stále výraznějším proudem soudobého světového umění.
Výstava se uskutečňuje za podpory Magistrátu hl.m. Prahy a Městské části Praha 6
Výstava potrvá do 17.2.2013

Marie Urbanová