REŽISÉR VLÁČIL MÁ V PRAZE 6 SVOU PRVNÍ PAMĚTNÍ DESKU V ČR

Praha, 27. 1. 2015 – Vůbec první pamětní desku připomínající život a dílo režiséra Františka Vláčila v České republice odhalili v úterý odpoledne zástupci radnice městské části Praha 6 společně s jeho syny a hercem Janem Kačerem. Slavnostního aktu se zúčastnili také zástupci ministerstva kultury, Národního filmového archivu, Státního fondu kinematrografie a Studií Barrandov. Deska byla odhalena v den 16. výročí úmrtí režiséra na domě v Čínské ulici č. 5, kde Vláčil žil. 

• Datum publikace: 27.01.2015

„Jsem velmi rád, že se zde scházíme v takto významný den, při takové příležitosti. V rodišti Františka Vláčila v Českém Těšíně se pokud vím, v minulosti o pamětní desce jednalo, ale nakonec se to v tomto městě neuskutečnilo. Naopak v Praze 6 má tak režisér, kterého já osobně považuji za nejlepšího tvůrce, ode dneška svou vůbec první pamětní desku. Jsem velmi rád, že se to podařilo uskutečnit,“ řekl Jan Lacina, zástupce starosty Prahy 6 pro oblast kultury.

„V minulosti jsme navrhovali, aby bylo Františku Vláčilovi uděleno čestné občanství Prahy 6. To se nestalo, takže to budeme prosazovat znova. Jsem velmi rád, že zde pamětní deska je a dovolím si už jen připomenout jeho slavný citát: Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod,“ řekl Antonín Nechvátal, zástupce starosty Prahy 6 odpovídající za vzhled městské části.

 Ještě před odhalením desky zavzpomínal na režiséra herec Jan Kačer.

„Při natáčení posledního filmu Albert už nezbývalo mnoho sil. František naaranžoval scénu, ale byl unaven a poprosil svého pomocníka, aby jen dal lehký pokyn kameře. František kouřil před ateliérem. Pomocník Aleš velmi precizně s naším souhlasem přesně v intencích režiséra dvakrát spustil kameru. Rozletěly se dveře, dovnitř vrazil Vláčil a hartusil, že on jediný má právo vydat pokyn. V projekci byly dva první záběry špatné a ten Františkem natočený byl skvělý. Magie, tajemství osobnosti, rukopis velkého muže, jemuž dnes máváme na pozdrav. Což se nekaje? Což nelituje hříchu? Ne. Byl příliš loupežníkem a býval vždy pyšným,“ zavzpomínal herec Jan Kačer, který mimo jiné ztvárnil roli rytíře Armina von Heide ve Vláčilově filmu Údolí včel.

Autorem desky o rozměrech půl metru na metr je sochař Tomáš Medek. Námětem je filmový pás s typickým pruhem na spodním a horním perforovaném okraji. V levé části je umístěn portrét Vláčila. Při slunečním odlesku může dílo stejně jako fotografie střídavě připomínat negativ a pozitiv. Radnice za desku zaplatila 185 tisíc korun.

„Od Prahy 6 je to velmi pěkný počin připomínky mého otce a děkuju všem, kteří se o to zasloužili. Na druhou stranu je mi trošku líto, že se na sklonku života a za jeho života tohoto významného ocenění nedostalo otci už tehdy, děkuji, “ řekl František Vláčil, syn režiséra.

„Celou desku jsem pojal jako filmové políčko, je černobílá, jako byly Vláčilovy černobílé filmy, je stříbrná, jako jsou umělci stříbrného plátna a text je pojat jako závěrečné titulky od filmu,“ vysvětlil autor desky Tomáš Medek.

František Vláčil (19. 2. 1924 Český Těšín – 27. 1. 1999 Praha) patří k nejuznávanějším českým filmovým tvůrcům. Do dějin domácí kinematografie se zapsal svou monumentální historickou freskou Markéta Lazarová považovanou za nejlepší tuzemský film všech dob. Pro mimořádné výtvarné cítění byl označován za básníka a malíře stříbrného plátna. Uznání mu přinesly i další snímky Údolí včel, Ďáblova past, Stíny horkého léta, Adelheid, Dým bramborové natě, Koncert na konci léta, Mág či Hadí jed. V roce 1994 převzal prvního Českého lva za celoživotní dílo.